Vanoucí panenskost skrze rozevřené okenice,
rozprostřené zvuky nepodbízivé, konejšivé zahrady,
rozlévajíc se duhovky a rozšiřující zornice.
Trápící se mysl nad starými pády,
rozšiřující se cévy a vnitřní pranice,
Tvoje nevyřešené, dobře ukryté záhady.
Niterné prázdno co má výčitky a lov rádo,
jako staré zatuchlé prádlo,
jedno zlomené pádlo.
Probouzení na ostrově míru, uprostřed životadárného víru,
chce po Tobě pouze čistou pravdu a upřímnou víru.
Na louce nemůžeš ani sobě lhát
nebo
si s Tebou pramatka nebude hrát.
S lehkostí baleríny přivál ji ten správný čas a
Ty dostáváš možnost zachránit se zas.
Otevřít svoji hruď vanoucímu větru,
nastavit tvář zářícímu slunci,
nastavit dlaň očistnému dešti.
Rozpustit strach,
jehož sémě zasela lidská nevědomost,
spatřit svoji hodnotu a postavit osobitý most,
přestaň šířit tu vysávající zlost.
Odpouštěj a volným duchem se stávej,
ten čistý vánek a vůni upřímné flóry nasávej.
Stáváš se lehčím tělem,
přítomností Tvůj fokus pohlcen,
můžeš ten okamžik vyplnit i pouhým zenem.
